Život začíná a končí a máme na něj čas? Naši předkové nastavili velmi obtížnou cestu zrychlování. Nekonečné vylepšování a trvalý vývoj dalších a dalších věcí nás znásilňuje, naše tělo, dělá ho nedokonalým a překonaným. Tento trend si bere svou daň. Ano, je nás víc, dožíváme se vyššího věku, proto se i více bojíme, stresujeme atd., ale hlavně nemáme čas. A to na nic. Nestíháme tento trend stihnout. Z přeplněnosti si již neumíme ani nic užít.
Smysl většiny indiánských, afrických a dalších kmenů je v pravém opaku. Čas takřka přestává existovat a najednou se stíhá vše. K tomu stačí jen minimum a více není třeba. Určitě nezažijeme všechny kombinace příběhů, což nám dokonale ukazují 21d filmy a virtuální reality apod., ale prožijeme je někdy úplně naplno? Neznamená spíše naplno stanout tváří v tvář jaguárovi a skutečně a hrdinsky bojovat o holý život a být úplně v přítomnosti, tady a teď?
Jestli nám-vám to strach nedovolí, můžeme-můžete to dopřát alespoň někomu viz. www.arhuacos.cz nebo alespoň na chvíli uniknout např. cestou do Santiaga.